06. Oldřich Mikulášek - Co má moje milá

Moje milá má vlasy.

Když je rozprostře na polštář
- černé plameny -
i mně se z hlavy dýmí,
takže se zatmívá na našem požářišti.
A já je mnu, já siný,
jeden po druhém,
a já je mnu na loži ubohém
jak prach a popel příští.

Moje milá má ústa.
Tenkrát při stvoření
ťal šťastně Lucifer - 
až k srdci.
A jeho šavle stále proniká
až k hlubokému smutku básníka,
jenž ví, že v koutcích spí
dva luciferci.

Moje milá má oči.
Miluji její levé oko,
ve kterém je láska.
Miluji její levé oko,
ve kterém je bolest.

Zavři své oči,
miláčku,
a pochovej mne v nich
jak slzu pod víčkem,
horkou, nekanoucí
pro bolest  ani pro lásku.